Reference

Názory, ohlasy a vzkazy k proběhlým poutím…

Jeden den doprovázené poutě s Jirkou byl pro mě velmi příjemný zážitek. Šli jsme krajinou Českého středohoří a počasí nám, oproti předchozím dnům, přálo.

Na Jirkovi, jako průvodci, si cením, že celou dobu poskytoval a vytvářel bezpečný prostor umožňující sdílet i ty hodně niterné věci. Líbily se mi jeho postřehy z přírody. Třeba upozornění, že jsme začali mluvit o ořešácích a za několik minut jsme začali procházet oblastí, kde jich bylo plno. Jirka mě občas některou svou hláškou popíchnul k vystoupení z komfortní zóny.

Díky kombinaci těchto tří věcí – bezpečného prostoru, postřehu z okolí a vedení z komfortní zóny jsem měl za ten den hned několik velice zajímavých AHA efektů.

Loni jsem byl také na osmi denní pouti po České republice, kde jsem celou dobu chodil sám. Ta pouť pro mě byla velmi silný zážitek.

I proto jsem byl k jednodenní doprovázené pouti trochu skeptický. Ale jednodenní doprovázená pouť s Jirkou byla výborná a vřele ji všem doporučuji.

Ondřej Karban – marketingový stratég – www.ondrejkarban.cz

Jirka se aktivně spoluúčastnil na terapeutické skupinové práci s Terapií srdcem a já obdivuji jeho nadhled nad celou problematikou. Jednu z nejtěžších konstelací sám skvěle vedl.

Děkuji za velmi rychlou skvělou práci, kterou Jirka odvedl přesně podle mých představ. Jsem vděčná za komunikaci, která mezi námi v době tvoření probíhala. V podstatě jsem jen zadala záměr a ten se okamžitě realizoval. Děkuji za logo Terapie srdcem a úpravy v e-booku Podvědomé programy, děkuji, odejděte. Jirka se také umí nacítit do potřeb klienta a tak v krátké době vzniklo něco krásného, z čeho mám dobrý pocit. Ještě jednou moc děkuji za spolupráci.

Táňa Višková – intuitivní terapeutka – www.cestalasky.cz

Poslední den v září 2015 jsem byl s Jirkou na pouti na brdský Plešivec. To jakým způsobem Jirka doprovází na cestě vaší krajinou není prázdná formulka, ale opravdu se to děje. Žádná moudra nebo rady, prostě s vámi jde sám za sebe, tu popíchne, tu upozorní, vše s klidem a plnou důvěrou ve váš záměr a práci přírody. Mám chuť říct: „Čistá práce … organicky čistá.“

Kryštof Pohl – hospodář a průvodce – www.zemezeme.cz/krystof-pohl/

Na počátku března 2016 jsem se vydala s Jirkou na naši první pouť. Jirku mi Osud poslal do cesty v době, kdy se pomalu skládám dohromady z hluboké osobní krize. Na pouť jsem šla bez očekávání, jen s nadějí a vírou, že mi přinese to, co má duše potřebuje, abychom společně mohly vykročit na další díl mé cesty.

Brdské hřebeny nás přivítaly sněhem a chvilkami se ukázalo sluníčko. Měla jsem původně nějakou představu o trase, která nakonec vedla jinými cestami, než jsem zamýšlela. Bylo to mé rozhodnutí a vlastně až Jirkova otázka na samém konci putování mně připomněla, že jsem původně chtěla jít jinudy. Pro mě to byl v praxi nejen krásný, ale hlavně neskonale užitečný příklad toho, že všude kolem nás jsou variace, možnosti a nevyužité příležitosti. Stačí se občas zastavit, rozhlédnout, vnímat své nitro. A poslechnout jej dřív, než se mému rozumu podaří našeptat, že je to nemožné, nebezpečné, že to nejde.

Jirkův smysl pro systematičnost a detail je velmi praktický a dokázal vydolovat z mé hloubky to, co bylo potřeba slyšet nahlas. Vztekala jsem se a bránila a díky Bohu, nebylo mi to nic platné. Přirozeným, laskavým, a chápajícím způsobem, kterému jsem nakonec s pokorou a přijetím vyšla vstříc, mi Jirka pomohl objevit mé dary. Jsou zatím křehké, ale už uvěřitelné. A to je pro mě právě TEĎ to nejdůležitější.

Pohled do mých příštích dnů je po našem společném zážitku jiný. Moje netrpělivost ztratila něco ze své urputnosti, moje víra je mi bližším přítelem, než bych kdy čekala a důvěra v přirozené plynutí skutečnosti, událostí, kterým říkáme ŽIVOT, se ukazuje jako uvěřitelný způsob jeho prožívání.

S pokorou a vděčností Jirkovi, sama sobě a Vesmíru. Na pořadí nezáleží.♥

Romana Junková – produkční a spisovatelka – romanaj.webnode.cz, zivotemschuti.blogspot.com a komentář na pruvodcizdravim.cz/profil/163-jirka-vesely

Setkal jsem se s Jirkou na podzim roku 2015. K setkání a následné pouti mne vedlo hned několik mých problémů, a to, že jsem pociťoval, že přestávám cítit lásku ke své rodině, nejsem spokojený se svým životem a nakonec v tom bylo i to, že nejsem spokojený sám se sebou. Nejvíc mne však drásalo to, že nejsem šťastný se svou rodinou, že necítím lásku k nim a nikomu. Na Jirku a jeho stránky jsem narazil náhodou a zprvu jsem „nějaké pouti“ nebyl příliš nakloněn. Nakonec jsem si však řekl, proč ne?
Napsal jsem tedy Jirkovi a domluvil si s ním setkání na říjen, kdy bylo již půvabné podzimní počasí v plném proudu. Skvělé je, že Jirka pro společnou pouť umožňuje vybrat si jakékoli místo po ČR, ať ho předem známe nebo ne. Vybral, jsem si setkání ve Vlašimi a následnou cestu směrem na Velký a Malý Blaník. Překrásná místa a rozhodně nelituji.
Pouť začala z mé strany trochu nesměle, ale když Jirka začal hovořit, vše opadlo. Cesta trvala celý den, ale ten čas stál opravdu za to. Už na začátku jsem tušil, že tento den bude mít smysl a opravdu měl. Jirka mi ukázal, jak se na všední i nevšední problémy dívat z jiného úhlu pohledu, co na cestách životem mohu potkávat, aniž by to bylo na první pohled důležité, ale čeho je třeba si všímat. Svým klidem a rozvahou mě přivedl na různé myšlenky a nápady, různé pohledy na určité problémy.
Myslel jsem na to, co mě tížilo nesčetněkrát a už jsem si myslel, že jsem snad vymyslel všechny varianty a úhly pohledu, avšak Jirka mne z toho vyvedl. Ne, že by radil, nebo říkal, co je dobré a co není – to vůbec. Jen mně lehkým pošťouchnutím ukázal myšlenku, kterou jsem ve své mysli jen ještě neobjevil, ale ona tam byla.
Jirkův doprovod na pouti nebyl o rádcovství, ale právě o tom doprovodu. Díky němu jsem přišel i na to, že je dobré se někdy podívat nejen před sebe nebo za sebe, nebo do stran, ale že je také zajímavé se podívat nahoru nebo ze shora, jakoby z nadhledu. Nemá smysl popisovat jednotlivé situace a rozhovory mezi mnou a Jirkou. Důležité pro mne bylo to, že jsem mohl hovořit o čemkoli, o čem jsem chtěl. Když jsem chtěl klid nebo jsem nechtěl mluvit, bylo mi vyhověno a mé myšlenky i slova byla plně respektována.
Koncem naší poutě, byla již zima a šero se hlásilo, pociťoval jsem velkou únavu a vyčerpání, ale také nové možnosti, novou energii. Cítil jsem, že jsem blízko nové cesty, která bude klidnější a mírnější než cesty dosavadní.
Během několika týdnů po návratu jsem začínal postupně nacházet vnitřní klid, atmosféra doma se začala vylepšovat a postupně jsem začal vnímat štěstí a lásku svých bližních a lásku svou k mým nejbližším, a to snad ještě intenzivnější než dříve. Na rozepře nebo neshody už jsem se nedíval tak, jako kdysi, ale tak, že je třeba naslouchat a společně dojít k řešením.

Jirkovi jsem vděčný za jeho čas, jeho trpělivost a vnitřní klid. Všem, kteří jsou ve svém životě na rozcestí nebo na pochybách, tak vřele doporučuji, aby si prožili svou pouť, a to v místě, které si sami zvolí… Jirka bude vždy dobrým průvodcem. Děkuji!

Jirka Štěpánek – obchodník elektronických dat

Prosincové počasí, že by psa ven nevyhnal a já vstala v 5 hodin, postarala se o koně a psy a vyrazila hodinu jízdy na smluvené místo, směr Dračí kopec a Vlčí studánky.
Pečlivě jsem se připravovala asi 3 dny (sešit plný poznámek, příběhů atd.) a týden před poutí se děly věci. Pár se jich vyhrotilo, pár mi chtělo pouť i znemožnit ( ztratily se mi klíče od domu, nenastartovalo auto, zranil se mi den předem kůň, nemohla jsem najít své oblíbené kalhoty..), včetně vytrvalého studeného deště. 
Po opuštění vesnice a vstupem do lesa mě opět zaplavil známý pocit tepla, klidu a pohodlí. Hned po pár krocích přes cestu spadlý silný smrk (miluji je) a krásná přednáška Jirky. Všechny další zastávky včetně úžasného zázračného uzdravujícího pramenu svaté Anny, kde se prý Anna přímo zjevuje, potvrzuji silné energetické místo. Voda patří ženské energii a samotné panně Marii.
Cesta zpět od pramenu, mi přišla trošku jako v tranzu, snažila jsem se Jirku vnímat, ale už to tolik nešlo. Cítila jsem se blaženě a děkovala za vše. Nejraději bych si v lese lehla a spala (bylo pár dnů před štědrým večerem). Na zpáteční cestě opět u padlého smrku, krásné zamyšlení a zhodnocení pouti. Slovy nepopsatelné. Jsem velmi citlivý člověk a díky Jirkovému přístupu „k věci“ jsem si uvědomila KDO a KDE JSEM, KAM SMĚŘUJI, své hranice, co chci a nechci.
Řeknu Vám, že i když jste ušli kus své životní cesty, je dobré, intuicí vybrat pomocnou ruku, v mém případě Jirku a nechat se „navést na správnou cestu.“

PS: druhý den ráno svítilo sluníčko, klíče jsem našla, auto nastartovalo, kalhoty jsem najednou uviděla a kůň byl na tom mnohem lépe…

…zpověď z poutě – svetlo-lasky8.webnode.cz/news/moje-pout, Irena Plačková – master horsemanship – www.ranch-ir.cz

Tímto bych chtěl velmi poděkovat Jirkovi za jednodenní pouť, kterou jsme spolu absolvovali v srpnu r. 2015, tehdy jsem jen tušil, dnes už to vím, že to nebyla s ním pouť poslední. Rok před tím jsem absolvoval také jednodenní pouť s jiným průvodcem. Obě poutě byly jiné a i přípravy na ně byly jiné. Přípravu na Jirkovu pouť jsem opravdu nepodcenil (doporučuji všem, jelikož přípravou si člověk rovná myšlenky a pouť potom začne z jiného bodu), neboť z mého vnitra už doslova řval hlas: „už se dost dlouho točíš v kruhu a je na čase s tím něco fakt dělat!, je to tvůj život a tvůj pocit!“. Loňská pouť měla určitě svůj význam (takový počátek), ale ta letošní s Jirkou mě posunula výrazně jinam. Události se začaly dít (a to jak pozitivní, tak i negativní a bolestivé), ale já jsem na ně najednou nahlížel trochu jinak, s jiným pocitem, s jiným názorem, s jiným stavem mysli. Nebylo tomu tak v každé situaci, ale bylo to o mnoho častěji, než před poutí. Jirkova pouť ve mně spustila něco, co uvnitř mě dlouho dřímalo a jen občas vykouklo, teď už si to dovolí i vystrčit hlavu. Jsem přesvědčen, že aktuálně tuto cestu už nezastavím, a to ať sám nebo i dále s pomocí průvodce Jirky.

Jirka je dobrý posluchač, nebo ještě lépe naslouchač a empatický člověk, který ve svém životě ušel dost své životní cesty, a z té má co předávat dál a jiným. Jeho autenticita je úžasná, i když některé jeho otázky a postřehy hodně bolí. Na druhou stranu co nebolí, neroste. K posunu prostě bolest patří, někdy mi ale i tekly slzy a bylo mi i zle… považuji to ale za správné. S Jirkou jsme hodně diskutovali a mne osobně to moc vyhovuje, prakticky celý den nebyla hluchá místa. Jirka přijal mojí strukturu přípravy, stavu myšlenek a pocitů, a rychle vycítil, co potřebuji. S Jirkou jsem se cítil přirozeně a dařilo se mi „šáhnout“ si do sebe hodně hluboko, na všechno měl reakci nebo mi to došlo samo. Mám v něm důvěru a nebojím, ani se nestydím se Jirkovi říct všechno, úplnou pravdu, úplné pocity, úplné myšlenky, byť někdy zamotané a složité, v kterých se sám někdy nevyznám. I to je schopen Jirka uchopit a reagovat na ně, svým postojem, názorem nebo přinutí přemýšlet o situaci jinak. Stále mě zní v uších Jirkova věta, která se často opakovala, „není pravda, že každá situace má jen dvě řešení“, stačí jen vidět víc. Ano někdy stačí vidět, slyšet, cítit, nechat se vcítit, zastavit se, popojít, pochopit, nechat to být nebo něco naopak udělat, rozhodnout nebo nerozhodnout i to Jirka učí. A hlavně se nebát sebe, svého života, svých potřeb, svých požadavků na sebe i ostatní…

Děkuji, Jirko, budeme pokračovat… Pavel Tichna – IT analytik v bankovnictví

V detstve ma volali Motýľ, ale každý vo mne videl iba odpornú húsenicu, ktorú treba zašliapnuť. I ja sama som sa tak videla. Snažila som sa každému vyhovieť a byť taká, akú ma chceli mať. Veľmi som sa snažila. Až som z tej snahy vyhorela. Vedela som, že ďalej takto nemôžem a ani nechcem žiť. Vždy som sa starala o to, čo chcú iní, ale nikdy ma nenapadlo rozmýšľať nad tým, čo chcem ja. Nevedela som, čo ma baví, nemala som žiadne sny. Preto som šla s Jirkou na púť. Na tej púti se moja kukla otvorila a ja som vytiahla svoje poskladané krídla. Nie vždy ich používam, občas zabudnem, že môžem lietať a capnem na nos. Ale to nič nemení na tom, že VIEM, ŽE SOM MOTÝĽ.

Nedokážem popísať, ako to prebiehalo. Šli sme po lese, rozprávala som mu o mojom živote, Jirka ma chápal, aj keď sme sa pred tým nikdy nevideli. Dal mi mnoho cenných rád, mnoho podnetov, ktorým smerom sa zamerať a ako zmeniť svoju situáciu. Občas ma upozornil, ako okolitá príroda súvisí s tým, o čom práve hovorím. A ja som naraz bola schopná vidieť a vnímať veci inak ako doteraz. S jeho podporou som vyliezla hore skalným rebríkom, hoci sa bojím výšok. S jeho povzbudzovaním som sa pretiahla skalnou puklinou, o ktorej som tvrdila, že nie je možné tadiaľ prejsť. Keď som si na konci roka spisovala, aké dych berúce okamihy toho roku som zažila, zážitky z púte patrili medzi ne.

Pred púťou som popísala 3 strany o tom, čo chcem púťou dosiahnuť. Teraz je 2 roky od vtedy a iba 3 veci sa nesplnili, všetko ostatné sa uskutočnilo. A prihodilo sa toho o mnoho viac:

• Mám rada sama seba.
• Mám skvelú prácu, ktorá ma baví a je dobre zaplatená.
• Pred púťou som bola schopná vnímať iba kvety, teraz vnímam aj stromy, vtáky a zvieratá.
• Napísala som poviedku.
• Pred púťou som nemala potuchy o výtvarnom umení, teraz kreslím, celý byt je ovešaný obrazmi a čítam knihy o maliaroch.
• Celý život som bola presvedčená o sebe, že som športový antitalent a nemehlo. Teraz jazdím na paddleboarde, tancujem a pravidelne cvičím jógu. Vo svojich 54. rokoch budem mať 1.tanečné vystúpenie.

Ďakujem ti Jirko za všetko. Jarmila Kromková – ekonomka

Jirko, Tímto Ti s časovým odstupem chci poděkovat za 3-denní srpnovou pouť, při které jsme spolu probrali můj osobní i pracovní život. Ten pobyt na krásné Vysočině mi pomohl utřídit si myšlenky a říci si, jak dále chci pokračovat. A to hlavně v osobním životě. Tvoje příměry a přirovnání různých mých stavů s přírodou, kterou jsme procházeli, mě nutily se na sebe a dosavadní způsob života neustále dívat z nových úhlů a perspektiv. Někdy to bylo těžší, někdy jsem nevěděl jak na to, někdy jsem naopak dokázal svoje pocity a stavy rozklíčovat rychle. Ta pouť mi byla potřebná, protože díky ní jsem dokázal zpomalit, zastavit, vzít do dlaně svůj osobní život a začít si ho pomalu prohlížet, přemýšlet nad ním a odpovídat si na svoje otázky, které jsi mi pomáhal klást Ty. Jsem rád, že jsem chtěl být a byl jsem 100% upřímný a otevřený vůči sobě i vůči Tobě. Nebyla to vždy legrace a také změny, které jsem se následně rozhodl ve svém osobním životě udělat, mají k veselí daleko. Každopádně věřím, že svůj osobní život nyní posouvám kvalitativně výš, k životní pohodě a spokojenosti. A to nejen díky sobě, ale určitě i díky Tobě. Takže ještě jednou díky za fajn pouť!

Jan Pokorný – výkonný manažer, člen představenstva

Blanka Maxová – celostní terapeutka – www.blankamaxova.cz

Ve 40-ti letech jsem se dostal do stavu, kdy už toho bylo na mě moc. Scházel mi čas, práce mě netěšila, nesloužilo mi zdraví, přibyly rodinné problémy a přemítal jsem, jak to zastavit, jak z rozjetého vlaku vystoupit. Jirka mi nabídl, že to spolu rozebereme. Ale než mu převyprávím životní příběh, to ani za dvě hodiny nedáme, že?  Najal jsem si ho tedy na celý den a vyrazili jsme samozřejmě do harmonizující přírody. Trochu jsem se obával, že den jen tak „kamarádsky protlacháme“, a bude mi také líčit svoje problémy, rodinné zážitky a vtipné historky. Nic takového se nestalo. Rozebíral dopodrobna pouze moje problémy a témata, pokládal otázky k zamyšlení, používal přirovnání. A tak jsem si odnesl dost nových „aha momentů“. Například že radost neznamená jen hýření a utrácení, ale že existuje „zodpovědná radost“ a tu můžu přidat na misku vah při rozhodování a neorientovat se pouze na „minimalizaci ztráty“, a tím bude život hned radostnější. Odkryl moje mistrovské masky falešné upřímnosti a dokonalosti. Uvědomil jsem si tím, že o sobě vytvářím jiný obraz, než jsem a pak je velmi úsilné ho v realitě naplnit a často se dostávám mezi mlýnské kameny. Být dobrý táta, výkonný pracant, pozorný manžel, spořádaný syn, vřelý kamarád, spolehlivý, chytrý, dobrý, spravedlivý, dochvilný,… prostě Ferda mravenec křížený se supermanem, jen pořád s jazykem na vestě. Je čas si přiznat, že se nelze zavděčit všem. Prošli jsme i mé hodnoty, cíle, víru. Měl jsem konečně kouče jen pro sebe a bylo to úžasné. Navíc to bylo velmi profesionální, protože vždy když jsem se chtěl rozptýlit nějakou „vtipnou historkou“, tak mě vrátil zpátky k přemítání. A tak jsem třeba i zjistil, že se rád rozptyluji a utíkám od hlubších témat. Za ten den, skoro od svítání do soumraku, jsme prošli všechno, co jsem potřeboval a získal jsem podklad pro několik životních rozhodnutí. Nyní zbývá nejtěžší část – získaná uvědomění převést do praxe. Jirka mi pomáhá dále a pravidelně mi je připomíná. Se skupinovým kurzem nebo hodinovým povídáním v křesílku s psychologem se to prostě nedá srovnat.

Jiří Matějček – IT konzultant, majitel – www.cihlicky-pro-deticky.cz

Jirku znám už hromadu let. Ještě z dob, kdy sám nebyl ani poutníkem, natož doprovázejícím. Když mě pak roky lákal na pouť, necítila jsem nijak potřebu. Měla jsem v hlavě vše vcelku srovnané, věděla jsem, kdo jsem, co je pro mě důležité, i co je v mém životě špatně. Upínala jsem síly k zlepšení. Dozrála jsem ale k poznání, že už je potřeba napnout síly k životní změně. V tu chvíli jsem tak tak držela kontakt s pevnou půdou pod nohama, když mi podrazil nohy kamarád. Přítel, kterému jsem důvěřovala. Ve chvíli zoufalého hledání té pevné půdy jsem se obrátila na Jirku. Nebyla to pouť v pravém slova smyslu. Potřebovala jsem právě přátelské prostředí, možnost se vypovídat, vypustit přetlak emocí, přecitlivělosti, náhlých intenzivních nutkavých pocitů, z kmitání mezi extrémy najít zpátky svou rovnováhu a životní sílu. Pocit, že můžu psát a mluvit i o těch nejšílenějších rozlítaných myšlenkách a pocitech. Že mě vyslechne, snad i pochopí, nebude soudit a nebude vnucovat antidepresiva. Přesně to se mi dostalo. Díky, žes mě taky nehodil přes palubu. Moc díky za Tvůj čas, otevřenost, pochopení a shovívavost! 

Veronika – architektka

Svou pouť s Jirkou přes kouzelné Voděradské bučiny jsem podnikl v důležitém okamžiku svého života – krátce po příchodu druhého přírůstku do naší rodinky. Po třech letech náročného fungování v módu „práce – rodina“ jsem se cítil poněkud vyčerpaný. Navíc jsme se s manželkou rozhodli, že vezmeme děti a načas odejdeme žít na venkov. Měli jsme dost rušného denního koloběhu Prahy.

Jirka mi pomohl znovu nalézt vnitřní sílu a inspiraci pro mou roli otce. Les kolem nás poskytl (až překvapivě) přiléhavé přírodní příklady, na nichž jsme si mohli vysvětlit fungování rodiny, dynamiku rodinných vztahů a utváření domova jako místa důvěry a růstu všech členů.

Slyšet rady o rodině a otcovství od Jirky bylo pro mě v této fázi života mnohem lepší než čtení knížek o rodičovství. Jirka je milujícím otcem tří dětí a rodinný život ho naplňuje. Jeho přístup je autentický, protože učí jenom to, čemu sám 100% věří a čím žije.

Můj celkový zážitek z poutě umocňovaly různorodé a dramatické scenérie probouzejícího se lesa, v němž se majestátní buky teprve vynořovaly z ranní mlhy. Měl jsem pocit, že jsme les navštívili v jeho nejhezčím období – začátkem června, kdy mělo všechno onu nasycenou, energizující zelenou barvu, jakou má příroda na konci jara, když se teprve nadechuje k létu. Tuto energii Matky Přírody jsem hltal plnými doušky. Pomohla mi během naší cesty lépe formulovat myšlenky a navodit stav vyšší všímavosti a otevřenosti tomu, co se právě děje uvnitř mě.

Milan Suchý – manažer zahraničních realit, majitel – www.binchio.com, www.spiritualplanet.cz 

Chtěla bych poděkovat Jirkovi, který mě podržel v době mého hledání cesty za štěstím. Je to jedinečně empatický člověk, schopný naladit se na tvoji vlnu. Kdykoli jsem se na něj obrátila, byl ochotný mi dlouho naslouchat a jeho postřehy mi byly průvodcem na další, šťastnější cestě životem. Je nesmírně vytrvalý ve svém přesvědčení a žije opravdu tak, co říká a v co věří. Přeji mu v životě hodně štěstí a naplnění jeho snů a zároveň mnoho spokojených poutníků.

Andrea Stočesová – fyzioterapeutka

Jirku znám již přes dvacet let z dob našeho společného mládí. Přestože máme dnes každý vlastní směr, zůstáváme stále v kontaktu a i při našich setkáních si máme vždycky co říci. Ovšem za to hlavní, čím jsem dnes: tedy otcem spokojené a láskyplné rodiny, vděčím podstatným způsobem právě Jirkovi. Nebýt jeho pomoci před několika lety, můj život dnes mohl vypadat o dost jinak. 

Mým problémem byla zpočátku drobná milostná zápletka s kolegyní v práci, což mě neřadí zdaleka mezi první, a bohužel ani poslední ženaté muže, kterým se něco podobného přihodilo. Bohužel pro mne, více než milostnou zápletku jako takovou znamenal tento krátký a prchavý „vztah“ zásadní zápletku mých smyslů, životních cílů a priorit. Ve chvílích, kdy jsem se měl těšit z prvních krůčků naší milované dcery, jsem namísto toho přemýšlel o tom, jak velkou životní chybu jsem udělal, když jsem si pro společnou cestu životem nevybral svoji kolegyni, ale právě svoji manželku. Byl jsem učebnicovým příkladem muže, který na mladší a svůdnější kolegyni vidí pouze a jen věci pozitivní a u manželky shledává již jen samé minusy. Během několikatýdenního románku jsem tak sám sebe uvrhl do spirály toku negativních myšlenek, ze kterých jsem nedokázal uniknout. Není třeba dodávat, že stejně jako ve většině podobných případů byly moje myšlenky ovlivněny krátkodobým citovým vzplanutím k někomu, s kým by společné soužití dlouho nefungovalo a kdo by nikdy nebyl pro mne takovou životní oporou, jako je dnes moje žena. Náš vztah tak v té době procházel svým nejtemnějším obdobím a nebyl daleko od svého konce, rozvodu, rozpadu manželství. K mému velkému štěstí byl však nablízku právě Jirka, který svou enormní vůlí pomáhat druhému ke štěstí nedal něco podobného dopustit. Vytrvale a s neskonalou trpělivostí mne po několik dní doslova nenechal oddechnout pod návalem otázek, jejichž odpověď jsem však musel najít jen já sám. Díky němu jsem byl schopen uvědomit si, co opravdu je v životě to zásadní a důležité. To že mít po svém boku někoho, kdo vás neskonale miluje, zplodit s tímto člověkem dítě a společně se pak radovat z toho, jak ten človíček postupně objevuje svět, je ten nejkrásnější dar na světě. Dar tak krásný, vzácný a nenahraditelný.

Jirka má výjimečnou schopnost naslouchat druhému, vcítit se do toho, co člověk prožívá a následně s ním hovořit otevřeně o čemkoliv. Mě osobně pomohl otevřít oči v jedné z doposud nejčernějších chvil a navedl mne správným směrem. Díky němu jsem dnes šťastným otcem dvou krásných dětí s tou nejbáječnější ženou pod sluncem. Za to patří Jirkovi můj obrovský dík! 

Martin Kopřiva – výkonný manažer v telekomunikacích

Jednoho parného červencového rána jsme se vydali s Jirkou na dvoudenní pouť v okolí mého bydliště, do kopců a údolí. Pouť byla příjemná, navzdory teplému počasí pod přímým sluncem. Byla jsem ráda, že jsem si mohla volit svojí cestu/necestu, kterou mne Jirka nechal jít. Na některá místa jsem šla sama, ale pomohlo mi i Jirkovo zastavení na dalších zajímavých místech. Jirka se mne na různých místech ptal, co mi připomínají v mém životě. A já tak nalezla připodobnění k mému životu, k tomu, co žiji a na co se v životě soustředím. Na pouti jsem se vůbec nebála, protože šel Jirka po celou dobu se mnou. Bylo super si popovídat s někým, kdo žije přirozeným způsobem života. Již na pouti jsem začala malovat obrázky konkrétních míst s tím, co mi připomínají a co mi chtějí sdělit. Tyto obrázky jsem doma v klidu dokončila a napsala si i závěry, které mi pouť přinesla. Po pouti jsem zklidněná a více usměvavá, děkuji Jirko.

Jitka Macenauerová – učitelka na druhém stupni ZŠ

Moje zhrnutie by bolo nasledovne.

Co sa mi velmi pacilo:

• Spojenie s prirodou = prijemne, pokojne a prirodzene prostredie – pre mna idealne
• Realne „zivotne“ situacie = nie len diskusia v kancelarii, ale silne zazitky na vlastnej kozi – zidenie z trasy, zaujimave stromy v lese, vodna nadrz a prechod na druhu stranu
• Jirko, tvoja empatia a vnimavost = to je urcite velky benefit a pre mna extra prijemna vlastnost. Boli sme si v mnohych veciach dost podobni, takze som sa v tvojich nazoroch vedel velmi lahko najst
• Silny moment na zaver = prechod tym priehradnym murom a koncept „zbavit sa tam toho, co uz nepotrebujem“ bol skvely zaver a velmi sa mi pacilo, ako to cele takto vyslo samo, bez toho, aby sme si to takto naplanovali 🙂 perfektna ukazka, ze ak clovek necha veci plynut same, tak casto ziska nieco nove, krasne, necakane a o to silnejsie

Co sa mi menej pacilo:

• Koncept celodennej pute = prislo mi extremne narocne venovat sa cely den sam sebe 🙂 zamyslat sa nad svojimi vlastnostami, problemami, cielmi a diskutovat o nich…ale toto bude skor zase otazka mojho perfekcionizmu a snahy vytazit z toho dna maximum 🙂

Takze dakujem Jirko za skvely den, bolo to naozaj nieco vynimocne, na co asi nikdy nezabudnem a som velmi rad, ze sme to spolu podnikli!

Janko Koscelanský – management konzultant

Od dětství člověk slyší: musíš se dobře učit, abys měl dobrou práci, vydělal spoustu peněz… A pak se budeš mít opravdu dobře. Ano je fajn mít co jíst, a neřešit konec měsíce, zda mu zbydou, ale je to opravdu vše, co člověk potřebuje ke svému životu? Do svého 36 věku jsem si to myslel a přesně podle toho žil. Až jednoho dne jsem potkal ženu, která takhle žít nechtěla, a vždy říkala (a stále říká), chci víc!

Jirku znám opravdu dlouho, tudíž jsem věděl, jakou cestou se vydal… Nerozuměl jsem ji, popravdě dřív mě i trochu urážela, protože kdyby se radši věnoval něčemu pořádnému, bylo by to přece lepší ne?

V životě se stávají věci, protože se tak stát mají, a u mě se událo, že jsme se znovu potkali s Jirkou přesně v době, kdy jsme se měli potkat …

Je opravdu těžké popsat, co vlastně udělal, a popravdě ani po tak dlouhé době pořádně nevím (už jsou to dva roky), jak to mám popsat, co se ten den při společně cestě stalo, ale mám k tomu jedno snad dobré přirovnání: zastavil mě! A ukázal mi, že život se dá pořád žít s dobrou práci a jezdit na dovolené a užívat si všechny hmotné statky, ale taky se může naplňovat hodnotně na jiných úrovních, vrstvách osobnosti.  

Jirkova cesta je náročná (pokud člověk opravdu chce změnu a chcete poznání), ale stojí za to… A to mi věřte!

            Jirko, děkuji za vyslechnutí a pomoc. Martin Matuška – IT project leader

A jelikož jsi to dočetl/a až sem, je celkem jasné, že Tě to tu zkrátka přitahuje. Neváhej mě tedy kontaktovat a rovnou se můžeš nachystat i na přípravu 🙂